Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obyvatelstvo

První sčítání lidu, které odpovídá dnešním kritériím, se konalo v Rakousku-Uhersku v letech 1869 a 1870. Od počátku sčítání v oblasti dnešního Rakouska počet obyvatel každoročně stoupal až do posledního před začátkem 1. světové války, které se konalo roku 1913. Až do rozpadu Rakouska-Uherska byl silný nárůst obyvatelstva v oblasti dnešního Rakouska způsoben významnou měrou přísunem z ostatních korunních zemí Rakouska. Lidé se přesouvali do velkých měst, především do hlavního města Vídně. Při prvním sčítání po konci války se počet obyvatel snížil o 347 000. Ale již roku 1920 se opět zvýšil o 35 000 osob a zvedal se dále kontinuálně až do roku 1935. Snížení přírůstku mezi lety 1934 a 1935 už pouze na 1000 osob následoval opětovný pokles (poprvé od 1. světové války), a to o 3000 osob. Počet obyvatel dále klesal až do roku 1939, kdy se konalo poslední sčítání před koncem 2. světové války. Byl zaznamenán pokles o 108 000 lidí v porovnání k dosavadnímu maximu z roku 1935. Když byl v roce 1946 zjišťován počet obyvatelstva, poprvé od konce války, na základě potravinových lístků, bylo spočteno cca. 7 mil. obyvatel, čímž bylo vytvořeno nové maximum – i přes velké válečné ztráty.

Do roku 1953 opět spadly počty osob o přibližně 672 000 na 6 928 000. Nadále pak stoupal díky vysoké porodnosti na nové maximum v roce 1974, kdy žilo v Rakousku 7 599 000 osob. Následujících 6 let pak obyvatelstvo nepatrně oslabovalo (s výjimkou roku 1976) na 7 549 000 osob v roce 1980. Na začátku 80. let se střídaly drobné přírůstky a úbytky, aby pak roku 1987 začal počet obyvatelstva opět znatelně sílit. Od 90. let má znatelný vliv imigrace přistěhovalců, ke konci roku 2004 žilo v Rakousku 8 175 000 obyvatel.

Mezi lety 1754 a 1857 bylo počítáno přítomné civilní obyvatelstvo, od 1869 do 1981 se zakládaly počty na výsledcích počtů s desetiletými mezerami, přičemž byly mezi počítáními zjišťovány změny a od 1869 do 1923 počítáno přítomné civilní obyvatelstvo a od 1934 do 1981 obyvatelstvo s trvalým pobytem. Mezi lety 1982 a 2001 se sice konalo sčítání obyvatelstva, ale bylo zpětně zjištěno z průměrných změn obyvatelstva. Od roku 2002 spočívá sčítání lidu na na Centrálním rejstříku přihlašovaných osob (něm. Zentralen Melderegister), z kterého se mohou tyto informace zjišťovat, a počítání lidu čistě k účelu zaznamenání změny obyvatelstva tak už vlastně nebude potřeba.

Změny obyvatelstva
dle Statistik Austria
RokObyvatel
kolem 15271 500 000
kolem 16001 800 000
kolem 17002 100 000
17542 728 000
17802 970 000
17903 046 000
18003 064 000
18103 054 000
18213 202 000
18303 476 500
18403 649 700
18503 879 700
18574 075 500
18704 520 000
18804 941 000
18905 394 000
19005 973 000
19106 614 000
19136 767 000
19196 420 000
19236 535 000
19306 684 000
19396 653 000
19516 935 000
19617 086 000
19717 500 000
19817 569 000
19887 697 000
19917 755 000
20018 043 000
20048 175 000

Délka života

Průměrná délka života Rakušanů je v současnosti (rok 2005) u žen 82,1 let a u mužů 76,4 let (v porovnání s rokem 1971: 75,7 ženy a 73,3 muži). dětská úmrtnost je kolem 0,45 %.

Jazyky

Němčina je úřední a mateřský jazyk přibližně 98 % rakouského obyvatelstva. Ačkoli neexistuje žádná „rakouská spisovná němčina“, rakouské varianty standardní němčiny vykazují určité odchylky od ostatních německy hovořících zemí. Ty jsou zachyceny v Rakouském slovníku, který je pak brán jako zdroj pravidel nad Dudenovým slovníkem. V Rakousku se vyskytují především dva základní dialekty hornoněmeckých jazyků:

Vedle toho mluví také některé původní menšiny slovanskými a jinými jazyky, to jsou například burgenlandská chorvatština, slovinština a maďarština. Obyvatelé hovořící těmito jazyky mají také vliv na výuku a úřední styk v daném mateřském jazyce. Burgenlandská chorvatština a slovinština jsou dodatečné úřední jazyky v těch správních a soudních okresech Štýrska, Burgenlandska a Korutan, kde žije chorvatské nebo slovinské, respektive smíšené, obyvatelstvo. Dále je v obcích Oberpullendorf, Oberwart, Rotenturm a Unterwart vedle němčiny úředním jazykem také maďarština. Svoji vlastní řeč mají také romové. Kromě toho žije v Rakousku také přibližně 35 000 Jenišů, z kterých přibližně 3500 vede stále kočovný život. V 60. letech minulého století se usadili v Burgenlandsku, Mühlviertel, Waldviertel, na Hausrucku, v Totes Gebirge, v Seetálských a Fischbachských Alpách.

 Náboženství

73,6 % obyvatelstva náleží k Římsko-katolické církvi a 4,7 % k jedné z evangelických církví (protestantství; převážně Augsburské vyznání, méně již Helvetické vyznání: evangelická církev A. B. resp. H. B.). Přibližně 180 000 křesťanů jsou členi ortodoxních církví. K židovství se hlásí cca. 8140 lidí (Stav k sčítání lidu v roce 2001); podle údajů Israelitské kulturní společnosti Vídeň je to dokonce 15 000. Kolem 338 998 osob náleží k různým muslimským náboženským směrům. K buddhismu, který byl v Rakousku uznán jako samostatná „církev“ v roce 1983, se hlásí něco přes 10 000 obyvatel. 20 000 lidí jsou aktivní členové Svědků Jehovových. Ti se snaží dosáhnout plnohodnotného právního uznání jako církev. Přibližně 12 % obyvatelstva náleží k menším náboženským spolkům uznaným v Rakousku.

Rovnost pohlaví

V ústavě je rovnost mužů a žen pevně zakotvena. Historicky vyplývající výjimky jsou branná povinnost, která platí pouze pro muže a regulace důchodu. Ženy smějí jít v Rakousku do důchodu o pět let dříve než muži (výjimkou je penze státního úředníka). Právně je podloženo postupné zvyšování nástupního věku do penze pro ženy až do roku 2027.

Skoro ve všech oblastech Rakouska je průměrná mzda žen menší než plat muže na odpovídajícím místě (výjimku tvoří úřady). Toto vyplývá z neúplného prosazení rovnosti mužů a žen v praxi na jedné straně a také z toho, že mnoho žen pracuje na částečný pracovní úvazek a tím pádem mají nižší šance na pracovní postup. Vedoucí pozice tak obsazují většinou muži. Tarifní mzdy jsou pro obě pohlaví stejné. V Rakousku využijí pouze 2 muži ze sta možnost vzít si tzv. otcovskou dovolenou.

Pro ženy jsou připravována různá podpůrná opatření (pozitivní diskriminace). Např. při obsazování veřejných pracovních míst by měly být ženy stejné kvalifikace upřednostňovány před muži, i když nezaměstnanost mužů je na vyšší úrovni. V praxi ale tato podpora nevykazuje významné výsledky. Oficiálně nahlášení lidé bez práce v Rakousku k roku 2004 se skládali ze dvou třetin z mužů a z jedné třetiny z žen.